OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bylo to na podzim... snad roku 1996, nevím, už je to dávno a všechno kolem vybledlo, ale ne ten pocit, který jsem měl, když mi kamarád poprvé pustil „October Rust“ amerických excentriků TYPE O NEGATIVE. Na dotek něčeho zcela nového člověk tak snadno nezapomíná, obzvlášť, když má to něco nového hlas a tvář Petera Steela, cynického vampíra s uhrančivě hlubokým hlasem. Dnes již legendární deska mi srostla s podzimem, se sladkým parfémem tlení, se šustotem opadaných listů... Její barevná duše je jako vůně dřeva páleného kdesi hluboko ve hvozdu, kde má chýši Zelený muž a vilné nymfy provozují lesbické hrátky v barevných poduškách z listí.
Jakkoli mám rád všechny desky TYPE O NEGATIVE, „October Rust“ má výsadní pozici prvního milostného vzplanutí, ačkoli, pohříchu, nic takového nepotřebuje. Jeho štítem je jen a jen vysoká kvalita, která si nežádá sentimentu. Jedinečný zvuk uvízne v paměti, jak by také ne – kytary znějí synteticky, praskavě, zvýrazňují prostor pro basové linky, tvoří překrásný kontrast k Peterově hutnému hlasu a magicky snových partech kláves Joshe „G. I. Jew“ Silvera. Zvláštní zvuk, který evokuje ranní mlhu převalující se mezi kmeny stromů, trochu rozostřený, zadumaný, melancholický, ale přitom plný jisker, barev a světel tvoří jednu z důležitých poznávacích známek „October Rust“.
Ne však jedinou. Jedinečná je především samotná hudba a kompoziční struktura skladeb. Zřejmě by se dalo eklekticky lovit v rozbouřených vodách historie a tu a tam vytáhnout nějaké to jméno inspirátorů, dalo by si i rvát tuto lesní krásku do klícek žánrů (především gotických mutací) , ale to je všechno jenom na škodu věci. TYPE O NEGATIVE mají svébytný výraz, ve kterém se snoubí zasněnost, dravost, tušený sarkasmus a stylizovaná mystika (nebrat negativně!), metal, rock, pop... a už jsou tu zase ty klece. Nechme je a rozhrňme žloutnoucí listí křovin. Za ním nás čeká tajemná říše plná lásky, sexu, vampyrismu, vilných bakchanálií, říše rezonující hlubokým přednesem Petera Steela, který své osobní konfese podává tu v teatrálně majestátním balení, tu naopak v pološepotavé naléhavosti. K vokálním linkám přilínají nádherné melodické nápady, které si jednotlivé instrumenty přehazují (tu je zazpívají klávesy, tu je zaštká kytara) a kterými se skladby jen hemží. Zlomy v melodických tématech jsou pro dlouhé skladby „October Rust“ více než charakteristické a činí stopáž nejen snesitelnou, ale za každých okolností poutavou. Jako příjemné doplnění jsou tu jasné památky čistě rockových kořenů ve skvělých kraťasech „My Girlfriends Girlfriend“ a „Cinnamon Girl“. Přesto za to nejlepší považuji skladby, které se vinou líně jako kouř ohně ke korunám stromů („Love You To Death“, „Green Man“, „Red Water“) a v jejich širých plochách se zračí celičká melancholie podzimu, kterou tak miluji, navíc obohacená o typicky steelovský erotický podtón... Z určitého pohledu je „October Rust“ nejerotičtější deska, jakou znám...
... a ani prchající roky jí neubírají krásu, podmanivost, sex appeal. Tahle věčně vadnoucí a věčně svěží květina hrdě trčí z hald podzimního odumírání, vyzařuje krásu, marnost, naději... A je to stále silné, jen tak u ní ulehnout, oddat se, naslouchat...
Autumn in her flaming dress
Of orange, brown, gold fallen leaves
My mistress of the frigid night
I worship pray to on my knees
Smutek, láska, erotika, rozkoš, smrt... album, které má v duši podzim.
Peter Steele
- basa, zpěv
Josh Silver
- klávesy, zpěv
Johnny Kelly
- bicí
Kenny Hickey
- kytara
1. Bad Ground
2. Intro
3. Love You To Death
4. Be My Druidess
5. Green Man
6. Red Water (Christmas Mourning)
7. My Girlfriend´s Girlfriend
8. Die With Me
9. Burnt Flowers Fallen
10. In Praise Of Bacchus
11. Cinnamon Girl
12. The Glorious Liberation Of The People's Technocratic Republic Of Vinnland By The Combined Forces...
13. Wolf Moon (Including Zoanthropic Paranoia)
14. Haunted
15. Untitled
Dead Again (2007)
Symphony For The Devil (DVD) (2006)
Life Is Killing Me (2003)
After Dark (DVD) (2000)
The Least Worst Of (2000)
World Coming Down (1999)
October Rust (1996)
Bloody Kisses (1993)
Origin Of The Feces - (Not) Live At Brighton Beach (1992)
Slow, Deep And Hard (1991)
Datum vydání: Úterý, 20. srpna 1996
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 59:32
Můj nezapomenutelný společník podzimu léta Páně 1996. Zcela podmanivá deska plná nádherných pomalých skladeb, z nichž některé s klidným svědomím prohlašuji za skvosty ("Red Water", "Be My Druidness", "Love You To Death" ...), mě tehdy doslova chytla za srdce a tyhle pocity při jejím poslechu přetrvávají dodnes. Album žijící podzimem, padajícím listím, truchlivými náladami a nakažlivým smutkem. No povězte sami, dá se tomu hlubokému hlasu Petera Steelea vůbec odolat?
Svojho času ďalšie zo sérií prekvapení, ktoré TYPE O NEGATIVE pravidelne pripravovali s každým novým albumom. Veľmi jemná a prístupná doska, citlivo melodická, vykontrastovaná hradbou typického zvuku TON, modliaceho sa k delayu, čo najväčšiemu sustainu a takmer rovnocennému vzťahu gitara-basgitara. Romantizmus na míle vzdialený samoúčelnosti, atmosféra opačná prvoplánovej.
Bol to moment, kedy ťahacie lietadlo TYPE O NEGATIVE vytiahlo svoj vetroň gotického metalu do ideálnej výšky. Lano sa odpojilo, odľahčení brooklynskí čiernozelenáči smerovali k svojmu absolútnemu vrcholu "World Coming Down", vetroň nabral kurz pomalého letu smerom nadol.
Ozaj. Až raz budem zomierať, chcem aby to bolo na Vianoce a aby mi k tomu hrala "Red Water".
...opět výborné album, až na ten konec, ten je úmornej, funeral doom...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.